Jak se vlichotit císaři, Spisovatelská alchymie, IV. část

Spisovatelská alchymie
J. Červenák: Sekera z bronzu, rouno ze zlata

Zaklapli jste poslední stránku svého románu, dopsali poslední větu povídky. Vše je tak, jak má být a za vámi jen pocit euforie. Myslíte si, že jste dosáhli tvůrčího vrcholu a trháte cílovou pásku? Zpátky na zem, přátelé. Protože zrovna tak jako v pohádce, svatbou Bajaji a princezny to nekončí. Naopak, to opravdové dobrodružství jen začíná.


Šuple není tím pravým místem

Jistě, když váš román příští desetiletí zůstane ležet v šupleti nebo na harddisku, nikomu se tím neublíží. Kromě toho textu. On chce jít ven, chce vidět svět a také být viděn. Jednoho dne nevydržíte snášet to tichounké klepání neviditelných kotníčků zevnitř zásuvky, a rozhodnete se konat. Ale jak, když váš život se dosud skládal jen z práce a večerů u klávesnice? Můžete si vybrat: Buď takový zůstane i nadále, anebo se se svými hrdiny vydáte na další cestu – dobytí knižního trhu.

Je důležité vyhrát

Pro začínající autory jsou soutěže výhodným startovním pláckem. Seznam soutěží a termíny uzávěrek si bez problémů vygooglujete na internetu, nebo si prostě prolistujte časopisy zaměřené na fantastiku. Je ale pro vaše dobro zúčastňovat se pouze těch soutěží, kde pro vítěze taky něco kápne. Slyšet vaše jméno v líbezných souvislostech v místním rozhlase, potřást si rukou s kulturním referentem je sice prvních patnáct minut příjemné, jestli ale potom nenásleduje hmatatelnější ocenění vašich kvalit, psaní pro soutěže vás brzy přejde.

Tím oceněním nemyslím zrovna peníze. Začínajícího spisovatele zajisté potěší i balík knih dle vlastního výběru, bejzbalová čepice s logem sponzora nebo volné vstupenky na očekávanou filmovou premiéru. Nejdůležitější ale je, jestli váš pobyt na nejvyšších příčkách také zaručuje zveřejnění vašeho díla, především v celostátním časopise, navštěvovaném internetovém portálu, v sborníku či antologii. Autorem jste od chvíle, kdy vás napadne první myšlenka, ale spisovatelem se stáváte až tehdy, když vás lidé čtou. Jistě, na poprvé také zahřeje, když svou povídku uvidíte v samizdatu vytištěném na kopírce organizátorovy maminky. Napotřetí už ale taková forma publikace zahřeje už jen jako podpal u táboráku.

Při zasílání textů do soutěží dbejte podmínek organizátorů. Byla by škoda, kdyby vaše skvělé dílo bylo diskvalifikováno jen proto, že jste každou stranu podepsali svým jménem, přestože soutěž je anonymní. Jestliže se v propozicích píše o „rukopise“, neznamená to, že máte poslat tužkou počmáraný servítek. Autoři se často ptají, zda můžou do soutěže, kde je jednou z podmínek dosavadní neuveřejnění příspěvku, zaslat povídku, která už byla na internetu. Odpověď je jednoduchá: Mohou. Byla-li povídka na internetu tajně a nikdo ji neměl možnost vidět.

Má dáti, dal

Jestli nechcete jít pomalou cestou soutěží, můžete na nakladatele zaútočit přímo. Na sebelepší, byť neznámé spisovatele šéfové knižných domů obvykle v řadě nestojí. Aby se uvolili pustit se do rizika, je pro začínajícího autora vždycky výhodou mít za zády nějakou podporu, nejlépe finanční. Zkuste přijít za ředitelem nakladatelství s větou: „Mám knihu a mám na ni sponzora,“ a zkuste přijít jen se štosem popsaných hárků, pak poznáte rozdíl.

Sponzoři se povalují všude. Jejich motivace oblažit vás nějakou peněžní částkou jsou různé. Někteří rádi vidí název svojí firmy na přebalu kulturního produktu, druzí s chutí pomáhají, neboť si dokazují, že na to mají, jiní potřebují tu a tam proprat nějaký ten obnos. Jsou organizace, které mají v náplni práce sponzorovat kulturní aktivity, dokonce na to mají oddělení. Odložte falešný stud bokem – oni mají peníze, vy máte talent nebo alespoň vůli, tak proč je nezkombinovat?

Mějte ale na paměti, že když vám někdo potřebné peníze dá, neudělá to kvůli nějaké knížce, ale kvůli vám. Proto jednejte vždycky osobně. Poptejte se známých, nebo se chopte zlatých stránek. Nebuďte malicherní, dohodněte si schůzku pokud možno s nejvyšším činitelem v dané organizaci. Nešetřete na sekretářkách, nezřídka mají větší pravomoci než jejich šéfové, protože ti si nedokážou vzpomenout, kam ty pravomoci před pár měsíci založili.

Počítejte s tím, že většinu manažerů tvoří muži. Dámy tady mají tudíž jistou výhodu. Slečny nastávající spisovatelky, nestyďte se vzít si na schůzku se sponzorem nějaké slušivé šaty zdůrazňující váš půvab. Rafinovaný mejkap také nic nezkazí. Jestli je ale na vedoucí pozici žena, máte dvě možnosti:

1. Obléci se střízlivě a zapůsobit na její pocit sounáležitosti, případně potlačovanou touhu natřít to těm bastardům chlapům.

2. Vzít s sebou někoho, koho můžete přesvědčivě vydávat za svého hezčího bratra, a kdo dokáže šarmantně poukazovat na vaše výjimečné literární nadání a katastrofální stydlivost.

Pánové použijí, samozřejmě, opačné garde. V obou případech doporučuji zjistit si o potenciálním sponzorovi co nejvíc předem. A když se náhodou něco nepovede, nevadí, jděte o dům dál.

Dobrý přítel je víc než špatná rodina

Když už máte nějakou tu vyhranou soutěž za sebou (případně příjemnou částku od sponzora), pokuste se vzít ztečí nejbližší nakladatelství. Vaším beranidlem jsou talent a vize nakladatele, co s vaším nadáním dokáže pro svůj prospěch udělat. Ano, dělá to prioritně pro sebe, ne pro blaho národa nebo vaší roztřesenou dušičku. Můžete tedy na vydání své knihy pracovat metodou pokus-omyl, nebo můžete dát na doporučení (funguje oběma směry – buď vás někdo doporučí nakladateli, nebo někdo nějakého nakladatele doporučí vám). Když váš pokus vyjde a kniha také, může to znamenat začátek dlouholeté spolupráce a také neformálních vztahů – vždyť nakladatel je spolurodičem vašeho díla. Upřímný symbiotický vztah, který je oběma užitečný, léty obvykle přibývá na kvalitě. Jestli je spisovatel pořád schopný produkovat originální díla, které zabezpečí nakladateli živobytí, bude jím hýčkán i jako autor i jako člověk. Nebo na něj nakladatel alespoň nebude příliš křičet a zdráhat se při placení honorárů. Jestli se časem něco porouchá, nic vás nestojí hodit řeč s jiným kolemjdoucím nakladatelem.

Extrémně stydliví nebo zaměstnaní jedinci můžou pro kontakt se sponzory, nakladateli, fanoušky atd. využít služeb literárního agenta. Agentem nemusí být zrovna placený profesionál. Někdy poslouží komunikativní maminka, bratranec nebo kamarád s podříznutým jazykem a znalostmi „jak to chodí“.

Pokud náhodou někdo nabyl dojem, že když mu vyjde první knížka, za honorár se může rovnou přestěhovat na Bora-Bora, ať rychle vystřízliví. Bora-Bora zrovna ne, ale když bude autor opravdu pilný a úspěšný, na dovolenou u moře a pár nápojů dle vlastního výběru si psaním vydělá. A když si vedle psaní podrží ještě normální práci nebo dědictví po strýčkovi, na poslance v národní radě sice stále nedosáhne, ale může vést docela spokojený život.

Daň za slávu

V životě každého spisovatele dojde na situaci, kdy je donucen „pronést řeč“. Obecně se traduje, že když je autor výmluvný na stránkách svého textu, bude soukat bonmoty z rukávu komukoli na požádání, zvláště jestli mu bude do očí pálit množství reflektorů a blesků fotoaparátů (časem objevíte kouzlo slunečních brýlí nošených vevnitř). Ne každý má však dar řeči na veřejnosti, naopak, mnoho těch nejlepších spisovatelů se většího množstva lidí straní, protože to, co jim chtěli říct, odevzdali už papíru nebo počítači. Když už ale na ty reflektory a mikrofony dojde, zapamatujte si, že nejste povinni dělat ze sebe šaška jen proto, aby vás pak pustili k sváteční tabuli. I když je to recepce na vaši počest, jste povinni jen logikou a slušností.

To, že vás – nebo alespoň vaše jméno – lidé znají, přináší dva výrazné postoje: Jedni vás chválí, druzí pomlouvají. Nejhorší, co může spisovatel udělat, je uvěřit v to, že je nejlepší. I na vrcholu největší slávy by v každém mělo zůstat semínko pochyb o sobě samém, které ho udrží při zdravém rozumu až do konce kariery. Jestli spisovatel uvěří v svou vševědoucnost a všemohoucnost, jde to s ním rychle z kopce, nebo se z něj stane nedůtklivý starý prďola zuby-nehty se držící své zašlé obliby.

Jestli vás pomlouvají, zamyslete se nad tím. Jestli to, co říkají, je pravda a můžete s tím něco udělat, udělejte to. Jestli to pravda není a není ve vaší moci pomluvám zabránit, berte je jako daň. Daň za slávu. Přinejhorším se o sobě dovíte pár dosud neznámých zvukomalebných slov nebo zajímavých faktů, které můžete využít ve svém nejnovějším románu. I s pomlouvačem.

Píšeme pro sebe nebo pro lidi?

Když sečteme všechny části Spisovatelské alchymie, uvidíme, že jak v motivech, tak v tématech i způsobech jejich zpracování má autor široký výběr. Chcete-li instantní úspěch, snažte se postihnout styl a způsob vyprávění (všimněte si, že jsem nepoužila slovo „kopírovat“) některého ze současných nejvychycenějších autorů. Kritika a všudypřítomní hnidopiši si o vás sice budou otírat hubu, nakladatelé vás ale budou nosit na rukou, přinejmenším do doby, než se čtenářům váš styl přežere a vaše knížky přestanou vydělávat. Jestli máte jiné ambice, můžete zkusit něco zbrusu nového a originálního, nebo naopak, oprášit tak staré témata a způsoby zpracování, že se jich komerčně orientovaní autoři bojí dotknout i kablíkem bezdrátové myši. Musíte ale počítat s tím, že lidem chvíli trvá pochopit, že nové může být také i lepší, takže si své slávy ani peněz moc neužijete. Ale protože vaši potomci budou mít práva nakládat s vaším dílem 70 let po vaší smrti, vaše děti, vnuci a pravnuci si budou užívat koktejly na exotických dovolených a budou se chlubit v televizi, jak často vám na hrobě vyměňují květiny.

A jsme zpátky u šuplete. Není špatné při psaní se zamýšlet nad tím, komu je vaše kniha určená. Stejně tak není špatné psát si ji prostě pro sebe a pak zkusit štěstí, jestli se nezalíbí i někomu druhému. Nebojte se života ani smrti. Nebojte se dát tomu parchantovi vašemu hrdinovi, co se do něj vleze, ať ukáže, co je zač a že za to stojí. Vždyť proto lidé čtou příběhy – chtějí někomu držet palce, chtějí dobrodružství, které jste vymysleli, prožít s ním… aby pak večer sami mohli ulehnout bez ran na těle nebo na duši – protože ty už za ně slízl váš hrdina. Hledejte správný bod na ose „tohle ano, ano, ano – tohle už ale opravdu ne“, a nemějte strach, že to někoho bude bolet. Vždyť tak, jako si to užíváte vy, si to mohou užít tisíce dalších, ač už jde o strach, napětí, bolest nebo lásku.

Jednou jsem se u piva zeptala Ďura Červenáka: „Proč tohle svým hrdinům vlastně děláme?“

Ďuro se krátce zamyslel a pak řekl: „Protože můžeme.“

Vy můžete taky.


Předchozí díly:

Spisovatelská alchymie I: Deset chyb, které otřesou karierou nadějného spisovatele

Spisovatelská alchymie II: Jak vystavět zlatou věž

Spisovatelská alchymie III: Jak oživit golema


Poznámka: Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

Vyšlo v: Pevnost 6/2009

Upgrade 14. 4. 2016:

Vlastné vydavateľstvo

Ak všetko, čo bolo dosiaľ spomenuté, zlyhá, súčasnosť ponúka ďalšie alternatívne možnosti, ktoré však vyžadujú trochu iný prístup. Jednou z nich je založiť si vlastné vydavateľstvo alebo vydať knihu vlastným nákladom. Táto možnosť je vhodná pre aktívnejších autorov, pretože vyžaduje pomerne značné osobné zainteresovanie do procesu zháňania financií, príprave knihy do tlače, komunikácie s tlačiarňou, distribúcie knihy a s tým spojené účtovno-administratívne povinnosti. Ak láskou k takýmto aktivitám neoplývate, oslovte priateľa, ktorému sú takéto činnosti blízke. Ak nie ste dedičom po bohatom strýkovi, z hlbín internetu sa vynára možnosť crowdfundingu. Teda vypracujete si projekt vydania vašej knihy, zverejníte ho na internetovej crowdfundingovej platforme a budete sa snažiť osloviť čo najviac ľudí, aby vám na knihu prispeli. Keď sa to všetko podarí, jedného dňa budete držať vašu knihu v ruke. A potom sa v rámci kampane budete všemožne snažiť, aby sa o vašej knihe vedelo, budete si dohadovať rozhovory s médiami, tweetovať, facebookovať, instagramovať, chodiť po školách a knižniciach, besedovať s ľuďmi a keď už tam budete, prípadne aj predávať záujemcom svoje knihy rovno z ruky.

Elektronická kniha

Pokiaľ nie ste práve aktívny typ, ešte stále nemusíte hádzať flintu do žita. V prípade, že nebazírujete na šušťaní papiera a vôni tlačiarenskej farby, stále je tu možnosť vydať knihu elektronicky. Alternatív je viac – od vlastnoručnej úpravy knihy a jej zavesení na ľubovoľnej internetovej stránke po prenechaní technických a obchodných záležitostí na profesionálne internetové kníhkupectvo. Podľa dohody za istú odmenu vašu knihu spracujú, zaradia do svojho e-shopu, budú propagovať a ponúkať, a v prípade, že o knihu bude záujem, aj vám kvapne nejaké to euríča z predaja.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio