Jak se líhnou světy, Andělské vejce. Japonsko, 1985.

AV: Dívka se svým odrazem
AV: Bolid
AV: Dívka
AV: Dívka b
AV: Dívka c
AV: Dívka a voják
AV: Dívka ve vodě
AV: Kostra anděla
AV: Rybáři
AV: Stromy
AV: Dívka s lahví
AV: Voják

Když v 19. století byla vynalezena fotografie, malířům svitly temné časy. Proč se mořit s barvičkami a uhlíky, když hloupý přístroj dokáže za pár minut zachytit věrnou podobu čehokoliv? Přenechali tedy realitu fotografům a šli dál. Do svých pocitů, představ a snů.

Začali malovat duši.


Mamoru Ošii si všichni pamatují jako režiséra Ducha ve skořápce. V mládí prý zvažoval kariéru kněze – snad odtamtud pramení jeho fascinace různými filozofickými směry, které vetkává do svých filmů.

V roce 1985 spojil své síly s výtvarníkem Jošitakou Amanem, kromě četných ilustrací proslulým i návrhy pro anime, počítačové hry a hraný film. Společně se jim povedlo nádherné dílo, které je těžko zařadit do jediné škatulky, protože odvážně překračuje nejen hranice žánru anime, ale i filmové kompozice vůbec. Jestli je v Andělském vejci poznat vplyv Tarkovského nebo Godarda, je lehké poznat i to, že nejen Ošiovým Duchem ve skořápce se bratři Wachowští nechali inspirovat pro svůj Matrix.

Kdo jsme a kam kráčíme

Městem, které zná pouze noc, kráčí bezejmenné děvčátko navlečené v šatech evidentně ušitých pro dospělou osobu. Pod záhyby ukrývá veliké vejce, o které ve svém pelíšku připomínajícím kostnici i katedrálu pečuje jako o své miminko.

Zdá se, že ve světě, který by klidně mohl být pouze něčím snem, je vejce to jediné, co dívka skutečně potřebuje. V rozpadajících se ulicích se pohybují jen stíny vyhynutých ryb a podivní rybáři bez duše. Snad jsou také toliko stíny, i když jejich udice dokážou rozbít dláždění a více připomínají bajonety než rybářské náčiní. Dívka se jim vyhýbá. Pravidelně ochutnává vodu z pramenů, chrličů a kašen, možná proto, že voda je to jediné, co ve městě ještě žije. Ale jen do chvíle, než se objeví voják. Kdo je ale muž se zbraní připomínající kříž? Chce dívku s vejcem chránit anebo zneužít její důvěřivost?

Neví to ani on sám. Jeho vzpomínky jsou mlhavé a cíl jeho cesty také. Snad se s dívkou setkali jen proto, aby si povídali příběh o Noemově arše a ptáku, jež byl vypuštěn, aby přinesl zprávu o souši. Jak se jejich minulost po kousíčkách odlupuje, lze tušit nebezpečí – avšak co toto nebezpečí znamená pro dívku a její vejce?

Život pod skořápkou

Film je prosycen otázkami, na které není jednoduché dát odpověď. Symboly vpletené do děje odkazují na křesťanství, ale i mnohem starší náboženství. Silné surrealistické a existencionalis­tické prvky jsou vděčnými záchytnými body pro změnu úhlu pohledu. Je možné vidět tento snímek vícekrát, a zjistit, že se pokaždé díváte na úplně jiný film než předtím. Ve snímku, který je téměř prost dialogů, režisér využívá jako nositele poselství především obrazy. Jsou to obrazy vesměs skličující, avšak přes ně prosvitá jakási naděje založená na divákových osobních zkušenostech.

Není možné pochopit Ošiův odkaz tak, jak si ho autor vysnil, ale je možné využít alespoň to, co už víme sami o sobě a o našem světě. A to co ještě nevíme, si můžeme nechat dozdát později. Snad až se pták na archu vrátí.


Andělské vejce

Žánr: sci-fi, fantasy

Režie: Mamoru Ošii

Fakta: Japonsko, 1985, 71 min.

Produkce: Studio DEEN, Tokuma Shoten

Hodnocení: 90 %


Vyšlo v Pevnost 3/2011


Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio