Hledání kočičí duše, Kočičí polévka. Japonsko, 2001

Kočičí polévka
Zlatý slon
Tahanice o duši
Vodní slon
Kocourek s lodičkou

Někteří jsou toho názoru, že zvířata nemají duši. Ale může nemít duši bytost, která dokáže snít a plakat? Může bez duše existovat tvor, který vám s radostí dělá naschvály, jen aby se pobavil? Ne, ne. Zvířata mají duši! Protože musí být nějaká vyšší spravedlnost, která je pak odmění nebo potrestá za jejich pozemské činy. Kočky zvlášť.


Zatímco v pokoji umírá nemocná Niako, její bratr, kocourek Niata je natolik pohroužen do hry s lodičkou, že propadne hlavou dolů do plné vany. To co pod vodou uvidí, však není světlo na konci tunelu, ale smrt v podobě zlatého slona, odvádějící jeho sestru. Niata neváhá a ve snaze zadržet milovanou Niako si urve polovinu její duše. Slon dá kocourkovi najevo, že pro nabytí chybějící části je zapotřebí najít zázračný květ. Mrtvá kočička se po vdechnutí získaného cáru duše probere, avšak její oči jsou prázdné. A tak se obě koťata vyberou hledat zlatého slona v naději, že se pak všechno napraví. Proto jejich první kroky vedou do cirkusu, ale tam jejich podivuhodná cesta teprve začíná.

Na výlet se bez jídla nechodí

Pokud se rybí olej dělá z ryb, z čeho se dělá dětský olejíček? Tato věta musela tvůrcům Kočičí polévky třeštit v hlavě jako reklama na mobilního operátora, což napovídá o tom, že film není určen dětskému diváku. Putování kočiček záhrobím je komplikované, plné symbolizmu a ani kompozice nebere na diváka ohled. Hororové obrazy se bratříčkují s absurdními situacemi, přičemž tvořivému týmu hraje do karet psychologizace hlavních postav: Jsou to především kočky a především děti. Jako pro děti, tak i pro kočky minulost ani budoucnost neznamená nic. Žijí jen pro dnešek. Kočky a děti spojuje hravost, bezstarostnost, krutost bez lítosti, láska k pamlskům, pohodlí, běhání a lenošení. Jak asi chutná boule z hlavy čuníka, který nás místo člunu veze na záplavové vlně? Hnusně, ale hlad snad zažene. Takže čím víc boulí, tím lépe, baseballová hůl pomáhej. Jak chutná polévka z koček? To si Niata s Niako nepřejí vědět a udělají proto cokoliv. A jak třepotá křídly mechanický motýl? To je jedno – jen aby deti přivedl ke květince…

Dech smrti a volání po životě

Film není podobný běžným anime obsahem ani způsobem zpracování. Kromě zvláštní vizualizace je osobité i zvukové pojetí – ve snímku se téměř nemluví a těch pár replik je jen sofistikovaně naznačeno a vysvětleno komiksovou bublinou. Na diváka dýchá atmosféra, jako kdyby se díval na Něco z Alenky natočené Davidem Lynchem a závěrečná scéna tento dojem i utvrzuje. Hlavní protagonisté, kočičky Niako a Niata, jsou duchovními dětmi Nekodžiru, což bylo umělecké jméno autorky manga Čijomi Hašigučiové, rozené Nakajamové. Pro výrazný zjev si chlupaté sourozence společnost Tokyo Electric vybrala do své reklamní kampaně. Ještě před realizováním reklamy však autorka spáchala ve věku jedenatřiceti let sebevraždu. Později její manžel odevzdal různé autorčiny materiály studiu, aby vytvořili na její památku film, který později získal několik ocenění kategorii krátkých filmů. Škoda, že mezinárodního úspěchu filmové verze svého námětu se Nekodžiru nedočkala. Ale není nutno truchlit. Koček běhá po světě statisíce. Třeba některé z nich prolézají tajemné zákoutí jiného světa a sbírají útržky Čijominy duše. A tak, kdoví, možná se za pár let Nekodžiru vrátí…


Kočičí polévka (Nekodžiru-So)

Žánr: fantasy

Režie: Tacuo Sató

Scenář: Nekodžiru, Juasa Masaki

Fakta: Japonsko, 2001, 34 min.

Produkce: Software Sculptures

Hodnocení: 70 %


In: Pevnost 9/2009

Poznámka: Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio