Letí, letí, všechno letí, co má křídla... , Větrné příběhy. Japonsko, 2004 – 2005.

Větrné příběhy
VP Džun
VP Džun a létající veverka
VP létající kočka
VP Nao
VP svátek větru

Zdává se vám o létání? Vznášíte se rádi nad střechami, proplétáte se korunami stromů, nalétáváte na vrcholky hor nebo kopírujete klidnou hladinu jezera? A pak se probudíte a hrdlo se vám sevře zklamáním, že to byl znovu jen sen? Nezoufejte. Možná přijde ráno, když zjistíte, že tentokrát jste překonali zemskou přitažlivost doopravdy.


Jak to už v seriálech bývá, Nao Uešimová je obyčejná dívka, která navštěvuje obyčejnou střední školu. Její jediná odlišnost snad spočívá jen v lásce k fotografování oblaků. Nao tráví každou volnou chvilku na střeše školy, hledá správné úhly a kompozice, aby dokázala pochopit poetiku a dynamiku mračen běžících na obloze. Proto se nedá čekat nic jiného, než že kočku objeví právě ona. Na zvířátku také není nic zvláštního. Běžná tříbarevná poulička, které děti nosí žrádlo, a nikdo neví, kde přespává. Až na to, že tato šelmička dokáže chytit stopa při nejbližším poryvu toho nejobyčejnějšího větru a odplout tak k hejnu koček vznášejících se v oblacích.

Létající kočka

Nutkání se nedá ubránit a okouzlená Nao skočí ze střechy. Kočka je dobrá instruktorka – místo pádu se dívka plavně snese k zemi. Velice rychle objeví, že není jediná, kdo dokáže ovládat vítr. Navíc má i nečekaného svědka svého činu. Za vším stojí bezesporu pan učitel Taiki. Ten si tuto dovednost přinesl z rodné vesnice, kde každoročně probíhají Slavnosti větru. Malá skupinka dětí, které se naučí plout ovzduším, se pomalu rozrůstá a nabývá na zkušenostech. A vedle občasného létaní nebo pozorování oblak řeší obyčejné životy – své, svých učitelů, sousedů. Protože prostý život lze žít mnohem lépe, když se člověk občas dokáže nad přízemné věci trochu povznést.

Opřít se o vítr

Větrné příběhy nemají ambici zaujmout dobrodružným nebo napínavým dějem. Pojednávají spíš o běžných starostech dětí i dospělých a způsobech, jak je překlenout. Třeba o učiteli, který se chodí schovávat k laskavé sestřičce na školní ošetřovnu, protože se před studenty stydí, že nikdy nic opravdové nedokázal – a přitom je ten nejlepší vypravěč na světě. Nebo o nalezené létající veverce, která se v zajetí nikdy nenaučila odlepit se od země. O fotografické soutěži, v které dívky nedostaly první cenu, ale kterou jistým způsobem vyhrály. O lidech, kteří rádi běhají. O lásce, kterou odvál čas, o přetrvávajícím přátelství a o tom, že není ostuda zeptat se druhého, jestli něco náhodou nepotřebuje. O tom, že někdy nelze udělat nic, než polknout trpkou pilulku. Ale když myslíte, že už ztrácíte poslední kousek půdy pod nohama a nemáte se o co opřít, třeba vám postačí vítr. Je víc než správné, když tvorové zrození pro létání opravdu dokážou létat. A je krásné, když to dokážou i ti, kteří pro létání zrozeni nebyli.


Větrné příběhy (Fúdžin monogatari – Windy Tales)

Žánr: drama, fantasy

Režie: Džundži Nišimura

Fakta: Japonsko, 2004 – 2005, 13 epizod, každá asi 25 min.

Produkce: Production I.G

Hodnocení: 70 %


Vyšlo v: Pevnost 12/2010.


Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková