Klíč ke štěstí, Herečka tisíciletí. Režie: Satoši Kon. Japonsko, 2001.
Některé sny se rozplynou s rozbřeskem, jiné vydrží celý život. Jedny z nás dělají hrdiny, druhé zase zbabělce. Jsou sny, které nás pobízejí k běhu, ale jsou i takové, co nás nutí zůstat sedět. A jsou sny, které jsou silnější než touha po jejich naplnění…
Protože pokrok nelze zastavit, víc než půlstoletí slávy jednoho velkého filmového studia nakonec podlehne ozubeným kolům bouracích strojů. Lidé však nezapomínají. Genja Tačibana, dlouholetý fanoušek někdejší superhvězdy stříbrného plátna Čijoko Fudžiwarové se rozhodne splnit si sen – natočit dokumentární film o své zbožňované herečce.
Ačkoliv už bělovlasá paní dávno hosty nepřijímá, tentokrát udělá výjimku. Genja ji přesvědčí klíčkem, který Čijoko ztratila v den, kdy se vzdala kariéry a stáhla do ústraní. Znovu nalezený amulet odemkne dlouho zavřenou truhlici plnou vzpomínek a Tačibana, který zná všechny hereččiny filmy zpaměti, se s nadšením ocitá uprostřed víru událostí.
Odsouzená na tisícileté hledání
Už když byla dítě, všiml si ji známý režisér. Matka je však zásadně proti tomu, aby se dcera stala komediantkou, vždyť slušná dívka své vlasti nejlépe pomůže tím, že převezme rodinný podnik, dobře se vdá a vychová hodné a pracovité děti. Jednoho dne ale dívenka zachrání zraněného malíře, který je na útěku před fašistickým režimem. Pro nezkušené děvče to znamená lásku na první pohled, její vyvolený je ale donucen běžet dál. Zůstane jí po něm jen klíček k jeho kufříku a slib, že se jednou znovu potkají. Protože herecké povolání skýtá mnoho možností k cestování, Čijoko si dupne a vydává se po malířových stopách.
Tak se začíná nelehká pouť věčně mladé a věčně hledající herečky, pouť, na které se filmové role prolínají s jejím životem. A protože byla a stále je velice přesvědčivou umělkyní, součástí jejího vyprávění se stává i Genja se svým kameramanem…
Osudová zemětřesení
Režisér Satoši Kon se podejmul zrealizovat nevšední projekt, kde se bez jakýchkoliv hranic prolínají tři hlavní linie – hereččina minulost, její kritické role a sny, vše zarámované ozubeným okénkem filmu. V složité fresce pohnutého Čijokina života nejen Genja ale mnohdy ani divák nedokáže poznat, co je fikce a co skutečnost. Jen cynické poznámky muže za kamerou slouží jako kotva s realitou, ale i on se nejednou nechává strhnout příběhem.
Čijokina cesta také ilustruje moderní japonskou historii a společenský vývoj – od školačky potýkající se s krutým militarizmem, přes hladová poválečná léta v poražené krajině, nacionalistické hnutí, návrat k tradicím až po první lety do vesmíru. Jednotlivým etapám podléhá i obrazové ztvárnění a strhující hudba. Přechody od samurajského příběhu ve stylu ukijo-e k válečné agitce jsou někdy brutální, tak jak byli surové i zvraty ve skutečném příběhu velké herečky. Jedna dramatická událost nahrazuje druhou, otřesy společenských a životních změn se střídají s otřesy země a divák začíná tušit, že Genja ví o Čijokině ztracené lásce daleko víc, než se zdá. Ale po těch létech už vlastně nezáleží na tom, jestli se žena dopátrá pravdy v tomhle životě nebo v dalším. Neboť někdy je pro člověka tím nejdůležitějším ze všeho nepřestávat hledat.
Herečka tisíciletí (Sennen džojú)
Žánr: drama
Režie: Satoši Kon
Scénář: Sadajuki Murai
Fakta: Japonsko, 2001, 87 min.
Produkce: Studio Madhouse
Hodnocení: 90 %
In: Pevnost 6/2009
Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.
© Alexandra Pavelková