Alexandra Pavelková - spisovateľka a publicistka, autorka príbehov o Vimke (vedma Vimka)

„Jak dlouho prší? Věčnost. Ne, věčnost ne. Sto let.“ Představte si, že za celý svůj život nezahlédnete ani kousíček modré oblohy, jediný paprsek slunce. Ne, možná kdysi dávno se to opravdu stalo, i když vzpomínka na ten nádherný den vybledla a vy pochybujete, nebyl-li to spíš jen sen. Protože poté jste už nebe nikdy neviděli a kamarád, co vám ho tehdy ukázal, je mrtvý.

Ostrov čistoty uprostřed špíny

Píše se rok 2142. Ekologická katastrofa a vyčerpání přírodních zdrojů způsobily, že většina Země je neobývatelná. Posledním útočištěm uprchlíků se stalo nově vybudované město Ecoban, jehož technologie jsou schopné získávat energii právě ze znečištění. Jenomže zaslíbené město zdaleka není přístupné všem – pro kontaminované ubožáky je navždy zapovězené. Přesto však tento zázrak technologie stojí před energetickou krizí a jediným východiskem se zdá být zapálení ropních polí a obětováni množstva Marranů. Obyvatelé Ecobanu si ale z genocidy těžkou hlavu nedělají. Proč? Oni jsou přece ti privilegovaní – a ti z Marru jsou jen tupá zvířata dobrá na těžkou a špinavou práci.

Kamarádi na život a na smrt

Militantní vláda Ecobanu chystá kruté postižení rodící se revolty, ale ne všichni obyvatelé krásného města můžou v noci klidně spát. Mladá policistka Jay, v jejíž kompetenci je i potlačovat vzrůstající nepokoje mezi Marrany, cítí, že buď se pro tuto práci nehodí, nebo je něco špatně. Její vnitřní rozpolcenost se ještě prohloubí, když v teroristovi, který vnikl do Ecobanu se zřejmým úmyslem vyřadit z provozu systém Delos zabezpečující město energií, pozná svého starého přítele Šuu. Ačkoli se Šuovi v patách žene všechna ecobanská policie, včetně Jayina velitele a přítele Simona, vinou dívky narušitel unikne. Šuu identifikují jako ecobanského odpadlíka, kterého dlouhá léta považovali za mrtvého. Začne se pronásledování – mladý renegát je nebezpečný pro Ecoban stejně jako jeho učitel a mozek povstalců, geniální doktor Noe. Jenomže ambiciózní velitel Simon má svůj vlastní zájem na tom, aby jisté věci zůstaly pohřbeny spolu s jeho bývalým kamarádem. Armádní složky zajímají strategická postavení a napětí z nadcházejících represálií roste. Ale Marrané rozhodně nemíní čekat, až je vymydlení panáci v bílých uniformách vyhladí. Jejich jediná šance na přežití je zničit luxus Ecobanu…

Krása na rozdávání

Kdybychom chtěli, mohli bychom celý příběh shrnout do jediné věty. Báječné dny totiž nejsou filmem se složitou nebo příliš svérázní zápletkou. Forma zde beze sporu dominuje nad obsahem. Nejpřitažlivější vlastností této snímky je atmosféra, postavená na kombinaci obrazu, hudby a zdrženlivých emocí, vyplývajících z trojúhelníku hlavních postav. A jejich ohrožení. Přesofistikovanost Ecobanu v kontrastu s postkatastroficky uplácaným Marrem, spolu s neodbytným pocitem deprese, připomíná Ghost in the Shell a tento dojem ještě umocňuje sugestivní hudba (Il Won). Zvlášť působivá je závěrečná scéna, kde hra se světlem, hudbou a volně se vznášejícími kapkami krve nutí diváka zapomenout dýchat. Estetika zrezavělých strojů a zchátralých budov vedle rozlehlých přepychových prostor a geometricky dokonalých technických zařízení, ostré hrany i jemné kontury v růžové a hnědošedé ne nepodobné Royovým obrazům, vyvážená kombinace 3D a 2D techniky, to všechno je pastvou pro smysly i ducha. Režisér Moon Saeng Kim vstoupil do světa anime s ne sice originální témou, ale s o to pozoruhodnějším zpracováním. Může se spokojeně usmívat. Nejenže svou vizí budoucího světa okouzlil diváky i kritiky na filmových festivalech, ale vzbudil zájem západních fanoušků anime o další korejskou produkci. Stejně tak se může smát i jeden z producentů, Sun Min Park (The Others), protože pod názvem Sky Blue s tímto projektem Korejci dobyli Spojené státy. A my se taky usmíváme, protože víme své: Že nahoru, někde v oblacích, pluje Šuuv kluzák, větrem neomylně unášený přímo k slunci.

Nádherné dny (Wonderful Days aka Sky Blue)
Režie: Moon Saeng Kim
Scénář: Jun Young Park a Moon Sang Kim
Fakta: Korea 2003. 87 min.
Produkce: Tin House

In: Pevnost 12/2006

Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.