Přistup a poslouchej, Šepot srdce, Japonsko.

Baron
Cesta k obchůdku
Country rose
Město
Poezie všedního života
Seidži si čte
Šizuku cestuje s kocourem
Šizuku se pilně učí
Šizuku a Seidži
Šizuku balí Seidžiho, ač o tom neví
Country Rose s orchestrem

Když dívka vypadá, že počítá molekuly vzduchu, neznamená to, že je obdařena superzrakem. Když si bez zjevného důvodu začne broukat nějakou písničku a usmívat se při tom, není nevyhnutně nemocná. Když pronásleduje kočky a hledá záhadné chlapce, nemusí být padlá na hlavu. Možná prostě právě jenom dospívá.


Šizuku také prochází nelehkým obdobím, kdy hledá sebe sama. Naštěstí, po vzoru ostatních mijazakiovských dívek, neničí národní lesní bohatství psaním tajných deníčků, ani neobtěžuje své kamarádky nekonečnou vivisekcí svých složitých duševních pochodů. Trochu stydlivá Šizuku miluje knížky a píše texty písní. Jednou si všimne, že všechny knihy, které si přinesla z městské knihovny, si předtím vypůjčil nějaký Seidži Amasawa. Taková shoda zájmů a vkusu nebývá častá, a tak dívka začne o cizím muži snít. Krátce na to se začnou na sebe skládat obyčejné každodenní náhody – zapomenutí důležité knihy, malý incident ve škole, když Šizuku přistihne cizího kluka číst si její nejnovější text, a neobyčejné setkání s velikým kocourem. Dívka v těchto dnech nepochybně vykročila na pouť, kde končí dětství a začíná něco velkého a neznámého.

Věřte kočkám

Vždycky je to něco bílého, rafinovaného a chlupatého. V Alence to byl bílý králík, kdo holčičce pootevřel vrátka do jiného světa. V Mijazakiho Sousedovi Totorovi převedl děti na druhou stranu pomyslné reality malý bílý lesní duch. Ve filmu, na kterém se Mijazaki podílel jako scenárista, nemohlo něco bílého se zvědavýma ušima chybět. Obrovský a mírně přidrzlý kocour se chová jako světlonoš a dotáhne Šizuku do starožitnictví, kde kraluje starý pán Niši a tajemná soška kocoura Barona. Obchod ukrývá několik tajemství – dílnu na výrobu houslí, muzikální bělovlasé kamarády pana Nišiho, jeho vnuka a především Barona, který zdá se, občas ožívá…

Růže z venkova

Obdobím zjitřené duše, kdy je mysl ještě otevřená dětské představivosti, ale už se musí potýkat s jistými omezeními a nejistými možnostmi světa dospělých, se už obíralo mnoho autorů. Přístup režiséra Jošifumi Kondo patří k těm laskavým, navíc za každým slovem i obrazem prosvítá Mijazakiho dědečkovský úsměv. Jelikož je děj prost dospěláků, fantazie má zelenou, protože jak stařečkové, tak děti jsou některým věcem přístupnější než zaměstnaní lidé v produktivním věku. Ale nejen snění a žertování je spojuje – jedním ze želízek v řetězu je hudba. Vedle hraní a zpívání se mladí a staří učí navzájem. Kupříkladu tomu, že píseň, zrovna jako člověk, nemusí být dokonalá, aby byla milována – stačí ji poslouchat srdcem. Nebo tomu, že když člověk pilně na sobě pracuje, z obyčejné záliby se může stát celoživotní poslání. Že slova vyřčená dětskými ústy můžou být leckdy závažnější než ty, které deklamují profesionální mluvčí. A že, když si sami sobě dovolíme, může náš život zůstat pohádkou navěky.


Šepot srdce (Mimi wo sumaseba)

Žánr: šódžo, fantasy

Režie: Jošifumi Kondo

Scenář: Hajao Mijazaki

Fakta: Japonsko, 1995, 111 min.

Produkce: Studio Ghibli

Hodnocení: 80 %


Vyšlo v: Pevnost 01/2010

Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio