Alexandra Pavelková - spisovateľka a publicistka, autorka príbehov o Vimke (vedma Vimka)

Tak si na doporučenie(zdravím Lamahe)plánujem kúpiť (konečne) „príbehy o Vimke.“ Pozerám rok 2006. Plánuješ niečo nové? Resp. už je hotovo?

Dobrý deň,

pred asi dvoma týždňami som pani Pavelkovej poslala mail s prosbou, ako postupovať pri vydaní mojich sci-fi knih alebo aspoň o posúdenie mojich kníh, či mám reálnu šancu ich vydať. Mail mi niekoľkokrát vrátilo ako neodoslaný až naveľa mi neprišla chybová hláška, čo som brala ako potvrdenie, že mail konečne odišiel. Odpoveď však stále postrádam. Možno je to len technický problém a môj mail v skutočnosti nedošiel. V prípade, že došiel a pani Paveleková nemá čas sa ním zaoberať, poprosila by som, keby mi napísala, že jej mail prišiel.

A co říkáš na tenhle film?

V podstate ma Ďuro citoval na svojej stránke – klasická, dokonale spracovaná antická dráma v Aristotelovskom duchu, vo veľkolepom aranžmá. Na rozdiel od Ďura, ktorému sa páčila najviac tá záverečná „prečisťovacia“ scéna na bojisku, mne a páčilo to, že všetko to dramatické a napínavé sa udialo uprostred závesov na polceste medzi obývačkou a spálňou. Skvelý film.

Je mi ľúto. Leto sa všeobecne udialo trochu úplne ináč, ako som si predstavovala. Stále mi visí v nevybavenej pošte.

Samozřejmě, že mě to trápí. :-) Ano, šlo o pochopení herectví. A o Gladiátora, kterého jsem srovnal s Patriotem. Máš pravdu, že v tom filmu jsou silné momenty a bezva retrospektiva na to obilné pole. Do poloviny bezva film. Je to jak plynoucí řeka. Jen plyne pořád stejně. Mluvím o pocitu. Žádná zákoutí, žádná temná místa, žádné lítice. To je to, co jsem popsal absencí vášně. Crowe si tam prostě zachovává odstup. A právě proto, že si toho orla vyřízl, je to divné. Přitom, jak popisuje Machiavelli organizaci legií, to bylo velmi silné gesto. Ale do prázdna. Ďuro má pravdu v tom, že to je uvěřitelný příběh, ale jen z hlediska dnešního pohledu. Takový moment je právě v Patriotovi, nebo v Legendě o vášní, když Pitt vysvětluje tomu policistovi, že střílet do vzduchu není dobrý nápad. Kde je, v Gladiátorovi, takovýhle zlom, takovéhle zákoutí, kde je vina Maxima, že nedojel včas? Nikde, protože na to není čas. Na Maxima se valí jedna událost za druhou, takže, viděno mýma očima, jaksi nestíhá. Půjčil jsem si kvůli tomu i Master and commander, to samé. Chlad a povinnost. Crowe bude prostě muset mít fakt dobrého padoušského protihráče, jinak bude jeho šerif z Nottighamu zas další nezajímavý klaďas v řadě. Zajímavé, nebo spíš logické, že Ďuro vzpoměl 300 a Leonidase. Taky to nemá, pro mě, ten akord, který by brnknul o nějaký můj nerv. Resp., mám na to názor, ale nevím, jestli jsi to už viděla, takže popis tohohle příkladu vynechávám. Takže k čemu dorůst? K tušení souvislosti a vnitřního boje hrdiny? To má každá postava a hrdina to být nemusí. :-)