Půvabné putování , Howlův putující zámek. Režie: Hayao Miyazaki. Japonsko, 2004.
Není to se světem tak zlé. Ačkoli se nad zemí plazí oblaka těžká jak pytle s cementem, i když se na osm stupňů v srpnu těžce zvyká, ač plat je malý a benzín drahý, pořád jsou zde krásné věci. Třeba čarodějníci s živými plamínky ve svých zámcích na nožičkách. Nebo dívky, při pohledu na které je vám kolem duše tepleji, byť i vypadají jak vypadají.
Dívka v nesnázích
Mladičká kloboučnice Sofie, zvyklá se vším se vypořádat sama, se octla ve svízelné situaci. Plachá, průměrně hezká slečna, třebaže hollyoodští maskéři s rukama upatlanými od šminek by z ní udělali sexymbol přinejmenším na dvě sezony. Snad to vycítili i vojáci, kteří ji obtěžovali v opuštěné uličce. Uniknout je nemožné, dívku ale před necudnými ozbrojenci zachránil sám Howl, čaroděj – krasavec, po jehož srdci touží každá žena a nejeden muž. Tenhle Howlův projev náklonnosti k Sofii je trnem v oku pro mocnou čarodějnici z Pustiny, která chce hezouna sama pro sebe. Navíc ji popudilo dívčino rázné a poctivé chování. Marnivá čarodějka uvrhla na kloboučnici hroznou kletbu a Sofiin svět se rázem zhroutil. Jak se, ksakru, vypořádat s tím, že jste dívka v nesnázích, když vám je přes sedmdesát?
Čaroděj na roztrhání
Máma a sestra Sofii nemohou pomoci. Ve snaze najít východisko ze svého bídného rozpoložení, se mladá stařenka uchýlí v podivné stavbě, která se ukáže být trochu neposedná. Patří právě Howlovi, jenž vystupuje v různých královstvích pod různými jmény. Na první pohled to má docela jednoduché, protože duch domu – ohýnek Kalcifer dovede nejen přimět zámeček k pohybu, ale pouhým přestavením výhybky ho i přenést do zcela jiného města. Jenže nad královstvími se vznáší rudý kouř nadcházející války a proti sobě stojící vladaři povolávají Howla do svých služeb. Ale zdá se, že Howl má zcela jiné problémy a na panovnické rozepři mu pramálo záleží…
Líní to nikam nedotáhnou
Miyazaki má patent na dívky, které nejsou zvyklé sedět se založenýma rukama. Činorodí lidé vždycky přitahují jiné ztroskotance a protože, jak se zdá, mnozí jsou zde odsouzeni na zatracení, Sofie má odrazu práce nad hlavu. Ačkoli je jí o pár desetiletí víc, podobně jako Čihiro z Cesty do fantazie musí projít strastiplnou cestou, než se zbaví svého prokletí. Zatím ale svým tolerantním přístupem nalezne řešení k několika klíčovým tajemstvím – tomu Howlovu, jež je tak hluboké, že jej vůčihledě zapomněl i on sám, k záhadě čarodějnice z Pustiny, nebo i k problému nemluvného strašáka do zelí Tuřína, který je do Sofie zamilován až po své nutričně vydatné uši.
Pohádka jako antidepresivum
Když se po zhlédnutí filmu přistihnete se zasněným úsměvem a touhou proletět se jen tak, na vlastních křídlech, není to vaše vina. Miyazakimu a jeho týmu se prostě opět povedlo vytvořit dílko, které diváka na dvě hodinky přenese drobet jinam. Ne na hezčí místo, protože válečný střet je zde hmatatelnější a bitevní letadla děsivější než v Zámku v oblacích nebo v Naušice. Ne mezi lepší lidi, neboť konflikt mezi lidskostí a podléháním čarodějnictví je u Howla působivější než u Hakua z Cesty do fantazie. Ale člověk se musí pousmát a držet hrdinům palce, protože tyto zpočátku pouze animované figurky se záhy stanou členy vaší domácnosti. Způsob je Miyazakimu vlastní: přepracovává se do duše diváka přes plnokrevně přepracované charaktery, jedinečnou výpravu, hudbu Joe Hisaišiho, která zní v uších ještě dny a týdny, přes zdánlivě nepodstatné postavičky jako pes Hín, jehož si okamžitě oblíbíte. A vše je podtrženo absurdně každodenním humorem – stačí při uklízení zpřeházet barvy na vlasy a ze sebevědomého a téměř všemocného kouzelníka se stane magický uzlíček nervů, nebo poslouchat Kalcifera s jeho démonistickými názory, či pomáhat čarodějce do schodů. Prostě, pokud se ráno probudíte ne zcela takoví, jací jste usínali, není třeba si to tak brát. Něco možná ztratíte a něco přibude, ale ono se to nakonec pokaždé nějak vyřeší.
Howlův putující zámek
Orig. název: Hauru no ugoku širo (Howl's Moving Castle)
Režie: Hayao Miyazaki
Fakta: Japonsko 2004. 119 min.
Produkce: Ghibli
In: Pevnost 9/2006 Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.
© Alexandra Pavelková