Pravé jméno života, Gedo senki (aka Příběhy Zeměmoří). Režie: Goro Miyazaki. Japonsko, 2006.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Pravé jméno života
Dobytek hyne neznámou nemocí. Na všech světových stranách panuje sucho, vytrácí se životní síla. Magie selhává , ze znalců Pravých jmen se stávají neználci. Ke všemu se v lidském světě začínají objevovat draci – a to je důvod k obavám. Kdy posledně příchod draků znamenal něco jiného než velikou pohromu?
Ztráty a setkání
Když sedmnáctiletý kluk někoho zabije, obyčejně to má na jeho psychiku neblahé důsledky. Zvláště je-li tím chlapcem milující syn a zavražděným jeho velice hodný otec a král v jedné osobě. Arren vůbec nechápe, proč se dopustil tak strašlivého činu, a volí jediný způsob, jak se s tím vyrovnat – prchá z domu. Útěk před sebou samým jej zavede do pustiny, kde na něj číhá smečka vlků. Magický meč, který vzal umírajícímu otci, odmítá být tasen a chlapci zbývá přijmout svůj osud… Tím ale nakonec není vlčí morda. „Shodou okolností“ kolem prochází proslulý Hajitaka (Krahujec) a chlapcův meč nalezne společnou cestu s čarodějnou holí.
Divná a spálená
Útočiště pod Hajitakovými křídly nestačí. Ani střetnutí s Gedem – co je čarodějovo pravé jméno – z Arrena temnotu nevyhnalo. Při jejich společném pátrání po důvodu, proč se ze Zeměmoří vytrácí magie a život, chlapec pořád balancuje na hraně mezi dobrem a zlem. Před lákadly podivné drogy jej Hajitaka uchrání, ale sotva se čaroděj otočí, v horkokrevném princi se probudí rytíř a vyrazí zachránit tajemnou dívku, která o pomoc nestojí. Dobrodružství se zvrtne poněkud nepohodlným směrem a čarodějná hůl si v blízkosti osudem pronásledovaného Arrena neoddechne ani chvilku. Hajitaka nakonec chlapce vezme ke své přítelkyni Tenar, která bydlí za městem. I tady je však sudba dostihne. Tenařinou schovankou je právě ona dívka, pro kterou se Arren dostal do problémů – plamenem poznačená Therru. Střetnutí žáru v dívce a temnoty v chlapci nakonec povede k bitvě, kterou nečekal ani sám velký čaroděj, k bitvě, o které se nebude zpívat, ale bez které by již žádná píseň nebyla…
Otcové a synové
Zdá se být tak trochu ironií, že tématem prvního celovečerního filmu Gora Miyazakiho je trauma malého syna velikého otce. Když se začalo uvažovat o natáčení animovaných příběhů o Zeměmoří, autorka předlohy spisovatelka Ursula Le Guinová původně počítala s Hayaem Miyazakim. Šedesátišestiletý pán byl ale příliš unaven z práce na Howlově putujícím zámku (psali jsme o něm v Pevnosti 9/2006) a příležitosti se chopil jeho syn Goro. Nedá se říct, že by dílo nějakým způsobem přesáhlo průměr produkce studia Ghibli, spíš naopak. Mírně chaotický scénář neulehčí pozici divákům, kteří nečetli knižní předlohu, nebo spíš předlohy – Gedo Senki vychází především ze třetího a čtvrtého dílu cyklu o Zeměmoří (Nejvzdálenější pobřeží a Tehanu). Goro se rovněž nepokusil změnit typický rukopis dizajnérů z Ghibli; Therru je jen Princezna Mononoke v jiných šatech, zatímco Arren a Haku z Cesty do fantasie jsou přinejmenším bratři. A že všechnu práci se záchranou světa nakonec vezme do svých rukou útlá dívka, je už pro filmy z tohoto studia typické – i když ruce malé Therru můžou být v jistých chvílích přece jen trošičku podivné. Goro je navíc evidentně kavalír – v knížce je děvče spálené velice ošklivě, což ve filmu naznačuje jen stěží viditelný tmavší odstín tváře a kdyby všichni pořád nemluvili o tom, jak je dívka ohavná, nikdo by si toho nevšiml. Stín velikého otce se prostě překračuje velice těžce, zvlášť když pod nohama klouže barva smíchaná s krví velkých příběhů. Přes to všechno se ale mladému Miyazakimu povedlo vytvořit výraznou atmosféru knih LeGuinové. Když se divák příliš nezamýšlí nad tajemstvími, jež se roztekla v obrazech a událostech, zůstane mu pocit krásného zážitku, jemuž bezpochyby nahrává i soundtrack Tamiji Terašimy. A možná se budeme spolu těšit na případné pokračování, vždyť příběhů je v Zeměmoří ještě víc než dost.
Gedo Senki (Příběhy Zeměmoří)
Fakta: Japonsko, 2006, 115 min.
Režie: Goro Miyazaki
Scenář: Goro Miyazaki
Námět: Ursula LeGuin
Hudba: Tamija Terašima
Produkce: Ghibli
Hodnocení: 70 %
In: Pevnost 7/2007
Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou
© Alexandra Pavelková
