Měsíc iluzí, Visions of Escaflowne. Režie: Shôji Kawamori, Kazuki Akane. Japonsko, 1996.
„Je to skutečnost nebo jen sen?“ ptá se Hitomi a já bych se zeptala to samé. Proč zrovna ona? Proč se patnáctileté gymnazistky znenadání ocitnou v roli ústřední postavy válečného konfliktu ve světe, o kterém nikdo neslyšel a kdo by uslyšel, nevěřil by? Proč se to, ksakru, nestalo mně?
Za co můžou draci
„Jsi nějaká zasmušilá,“ říkám naší Lucce. „Přemýšlím.“ „O čem?“ „Co bych dělala, kdyby se mi stalo totéž co jí.“ Lucka to bere vážně. Pochopitelně, vždyť je na tom jako Hitomi. Velikostí a tvarem už podobná ženě, myšlení ještě dětské – čisté, přímé. Ale na rozdíl od naší Lucky, Hitomi to opravdu nemá jednoduché… Studuje na střední a jediné, v čem vyniká, je sprint. Ba ne, podle všeho má nadání pro tarotové karty a vykládání budoucnosti. Ale pro dívku zítřejšek moc neznamená, pokud se netýká jejího spolužáka Amana. Kvůli němu chce být ta nejlepší a vítězit… Do chvíle, kdy se při nočním tréningu otevře nebe a na dráhu spadne drak, pronásledovaný tmavovlasým klukem. Zdá se, že pro mladého lovce je příšera místy neviditelná, proto zasahuje Hitomi, obdařená vnitřním zrakem. Trhlina se opět rozevře – a mladý drakobijec při návratu do svého světa nechtěně strhne děvče s sebou. Ten chlapec je Van, potomek Draků, pocházejících z bájné Atlantidy. Honba za nebezpečným netvorem byla součástí rituálu Vanovy korunovace za krále Fanelie. Hitomi nemá čas na údiv či strach, protože téměř okamžitě po jejím příchodu je Fanelie zničena obrovskými roboty – guymelevy. Výhodou bojových strojů je mimikri, proto se zachrání jen mladičký král se svým létacím Escaflownem a dívka z planety Země, kterou zde nazývají Měsíc iluzí. Cizinku Hitomi uchvátí smršť událostí. Gaia, roztříštěná na množství knížectví v rozličných stadiích public relations, je svět, kde bitevní roboty a letadla fungují na magii, kde se dodržuje rytířský kodex a narušené vztahy se řeší mečem i královskými sňatky. Ale ať jsou místní vladaři hrdí a svobodomyslní seč chtějí, od jejich vysokých, honosných trůnů vedou neviditelné nitky ke strážci času, císaři Dornkirkovi, který už pár set let řeší vědecký projekt na téma: Je možné řídit osud? Ke konečnému řešení potřebuje Vana, jeho Escaflowne i Hitomi, protože lidské sny a touhy jsou hlavním hnacím motorem Stroje osudu…
Jak se sny stávají skutečností
Producentské studio Sunrise pod dirigentskou tužkou hlavního scenáristu vytvořilo dynamický příběh plný dění a emocí. Shôji Kawamori, jenž se může pyšnit prací všech Macrossech nebo na Ghost in the Shell, má bohaté zkušenosti s tím, jak přitáhnout pozornost diváka. Výtečně propracované postavy a jejich vzájemné vztahy, atmosféra světa, který je – zda si to připouštíme nebo ne – odrazem toho našeho, dávají seriálu punc dobře odvedené práce, kde se v rýžové kaši řemeslné zručnosti příjemně často zatřpytí zlaté zrníčko originálního nápadu. Dizajnér lidí i nelidí Nobuteru Yuki (Record of the Lodoss War) se bravurně zorientoval v množstvu postav a každé z nich vdechl ducha hmatatelnosti. Hitomi se svým postojem dobře vychované dívky musí čelit nejen rizikům cizího světa ale i hrozbě vlastní duše. Ale i Van ukrývá pod košilí křídla – a černé perutě jeho staršího brata Folkena taky něco signalizují. Dokonce i lamač ženských srdcí a Nejstatečnější rytíř Gaie Allen má na svém štítu hluboký škrábanec, pouze navenek zatřený lakem odvážných činů… Konec příběhu je jednoduchý a logický. Mohlo by se pochybovat: Je Visions of Escaflowne opravdu o dobrodružstvích pozemské dívky na planetě Gaia? Anebo jde jen o nespoutané snění fantazií obdařeného napůl dítěte, které se vyrovnává se svými hormóny a realitou světa dospělých? Ano, my, plnoletí, jsme zvyklí pochybovat o všem. Ale oni, v jejich veku, berou všechno vážně. Lucky, Hitomi, Vanové… Tak proč si z nich nevzít příklad? Vždyť prožít měsíc krásných iluzí, to se nám leckdy nepovede.
Visions of Escaflowne
Režie: Shôji Kawamori, Kazuki Akane
Fakta: Japonsko 1996. 26-dílná serie, každá část cca 20 min.
Produkce: Studio Sunrise
80 %
In: Pevnost 8/2006
Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou korektúrou.
© Alexandra Pavelková