Kočičí vděk, Království koček (Neko no ongaeši). Režie: Hirojuki Morita. Japonsko, 2002.

Království koček - Baron
Kočičí vděk - Baron a Muta
Kočičí vděk - Baron chrání Haru
Kočičí vděk - Baron a Haru
Kočičí vděk - Haru a kočičí princ
Kočičí vděk - Haru v kočičím paláci
Kočičí vděk - Haru na návštěvě u Barona
Kočičí vděk - Haru se méní
Kočičí vděk - Haru utíká
Kočičí vděk - královský průvod
Kočičí vděk - palác

Jsou s námi tisíciletí. Roztomilí mazlíčci honící klubko příze ale i škrábající potvory, které ostentativně přehlížejí misku s nejdražším žrádlem. Chundelaté zarážky ke dveřím, vrnící ohřívače křesel, půvabné atletky a kruté lovkyně. Každá z nich má svá tajemství, ale jedno z nich mají společné – místo, kde stojí zámek jejich krále.

Kočky žijí krátce, zvláště ty na ulici. Psy, rychlá auta a lidská bezcitnost jim neprospívají. Když ale dívenka Haru potká hladovějící koťátko, nakrmí ho svými sušenkami. O pár let později je z Haru gymnazistka, jež se nepříliš úspěšně potýká s úskalími dospívání – je tichá, stydlivá a neví co s sebou dál. Do jejího plyšového života náhle zabodne svůj dráp osud v podobě kocourka, kterého Haru zachrání před smrtí na křižovatce. Z kocoura se vyškrábe syn Jeho Mňavnosti, krále kočičího. Dívce za hrdinský skutek přináleží odměna – ovšem v režii chlupatých tichošlápek. A tak Haru a půlku její školy vyděsí tisícka myší doručených v úhledném dárkovém balení. Ale nejen to – princově zachránkyni je nabídnuta kralevicova ruka. Dívčino překvapení si kočky vyloží jako souhlas a všichni se už těší na velikou a slavnou svatbu. Ale opravdu všichni?

Fousky, ocásek a oživlý Baron

Jsou tady jisté neobvyklé okolnosti. Záhadný dívčí hlásek, jenž Haru radí, kam má jít. Tlustý kocour Muta, který by svedl přeprat i medvěda. Podivný havran, jenž byl ještě včera kamenem. Ale hlavně noblesní Baron, původem soška, ten má na vše vlastní názor a na krále zvlášť. Sliby se však musí plnit, tudíž se Haru chtě-nechtě dostane do královského zámku. Ne že by to bylo špatné. Služebné se k ní chovají jako k budoucí vládkyni, těch šatů a šperků – co si víc může dívka přát? Jenže to, co se zprvu zdá jako zajímavé dobrodružství, se mění na pěkně hustou kaši, jež ulpívá – panebože, na tlapkách! Zrcadlo ukáže krutou pravdu – z vlásků princezně trčí špičky oušek, nehty se pomalu mění na pazourky. A jak se Haru pomalu mění na nevěstu hodnou kočičího prince a na to, co je v ní lidského, pomalu zapomíná. Najde ještě cestu zpátky?

Pohladit nebo udělat: „Kšššc?“

Kdo viděl Šepot srdce, vzpomene si na kocoura, který rafinovaně zavedl Šizuku do starožitnictví. Toulavý kočičák s přítelem Baronem si ze Šepotu odskočili k Hirujuki Moritovi do Království koček. Hajao Mijazaki je ale poněkud lepší scenárista než Reiko Jošida, a tak se v Království nedočkáme typické ghibliovské přívětivosti. Napětí a humorné situace ale v Moritově prvním režisérském počinu nechybí. Také pomalu se probouzející sebedůvěra v zpočátku netečné Haru působí přirozeně. Obyvatelé kočičí říše podléhající nemilosrdné hierarchii, troufalý Muta a statečný Baron najdou své protějšky i v nejoceňova­nějších hraných kultovkách. Moritovi se též povedlo několik úchvatných scén, zejména kočičí noční průvod, kde nic není ponecháno na náhodu a každý člen ochranky Jeho Chlupatosti smí používat označení 007. Není věru moudré bez výhrad podlehnout sobeckým choutkám domácího mazlíčka, stejně jako je hloupé nakopnout toulavou kočku. Vděčnost koček má totiž mnoho tváří, a jejich oplátka by se vám nemusela líbit.

Království koček (Neko no ongaeši)

Žánr: Fantasy

Režie: Hirojuki Morita

Scénář: Reiko Jošida

Fakta: Japonsko, 2002, 75 min.

Produkce: Studio Ghibli

Hodnocení: 70 %


In: Pevnost 3/2008

Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio