Ekoteroristická pohádka, Pom Poko. Režie: Isao Takahata. Japonsko, 1994.

Pom poko - jezevci na stromě
Pom poko - jezevci utoci
Pom poko - jezevci
Pom poko - kulky
Pom poko - skola proměnovani
Pom poko - kulky v akci

Nikdy jste si nevšimli souseda, kolegu nebo kamaráda, který má trochu divné choutky, co se jídla týče? Nedržel si někdo u pusy kapesník, protože když jste na přírodovědě pitvali žábu, tekly mu slinky proudem? Pokud ano, snad by stálo za to si s ním popovídat. Třeba by jste se dověděli velice atraktivní věci…

S lesem na kopci Tama je už amen. Ryčení namáhaných součástek buldozerů, bagrů a jiných stavebních strojů je slyšet snad až do Tokia, a tak si sotva kdo povšimne tichý nářek vyděšených zvířátek. Příroda bojuje s městem, ale statečný boj zeleně proti betonu je předem prohrán. Tu přibude nová zeď, tam se rozlije bíle značený asfalt, onde vyroste plot a rozdělí to, co bylo spojeno. Už jen malé děti si pamatují říkanku o jezevečkovi, avšak kdo by ji v době prospívající urbanizace poslouchal? Stromy a květiny ustupují a s nimi svůj zdevastovaný domov opouští lesní zvěř. Podobný osud hrozí i tanuki – jezevcům podobným psům mývalovitým. Jenomže tihle jezevci jsou z jiného těsta než veverky a myši, a rozhodli se se skázou svého světa vypořádat po svém.

Když nedokážeme přizpůsobit svět sobě, musíme se přizpůsobit světu my

„Ta pokrývka, na které všichni sedíte, je částí mého těla. Moje přirození,“ říká chlupatý guru Curugame. Nikdo se neušklíbá, protože zvládnutí tajemství proměny je pro jezevce samozřejmé. Nastoupilo jaro, a to, co se v zimě zdálo jednoduché, lze s příchodem teplejších dnů a s přílivem životní mízy jen těžko dodržet. Po neúspěšných pokusech zastavit každoroční přírůstky mláďat za pomoci sexuální abstinence zvolili Curugamovi žáci podle vzoru úspěšných lišek cestu adaptování. Starší organizují školu proměny a trénují ty mladší v lidském chování. Přesto ne všichni souhlasí s řešením prožít mezi lidmi v člověčí podobě a někteří se proměňovat vůbec nedokážou. Liberálové neschopní transformace volí raději odchod do vysněné zaslíbené země, ale ta může být spíše dobrovolnou smrtí. Radikálové se pokoušejí lidi zastrašit velkolepou slavností duchů a později pod vedením agresivního Gontu přistupují k ekoterorizmu. Boj je to lítý, protože jezevec, jenž dokáže kterýkoliv svůj orgán proměnit v cokoliv, není nikdy neozbrojený. Avšak původní jednota jezevců se tříští, tradice jsou pohlceny nejistotou. Přátelské pouta jsou přetrhána, rodiny se musí rozloučit, možná navždycky…

O jezevcích a lidech

Název Pom poko je prý fonetickým přepisem citoslovce bubnování na jezevčí bříško (když se s tanuki blíže seznámíte, zřejmě dáte přednost jinému orgánu). V japonské mytologii vystupuje tanuki jako líný, důvěřivý obyvatel lesa, který si spíš hledí příjemných zážitků než boje. Je ale pravdou, že stejně jako naši medvědi, i japonští psi mývalovití zvolili levnější způsob jak přijít ke stravě, než nahánění se za kořistí. Potkat zvířátko vybírající kontejner na sídlišti není ničím neobvyklým a stěží můžeme vinit tvora pobízeného hladem, když je vyštván ze svého přirozeného prostředí. Režisér Isao Takahata zvolil pro svůj silně ekologicky zaměřený snímek formu komedie. Povedlo se mu ale diváky rozesmát přes slzy a stejně jako ve Hrobě světlušek donutit k zamyšlení. Takahata záměrně do jinak antidepresivně orientované produkce studia Ghibli vnáší pochmurné tóny. Pro zvýraznění linií příběhu, edukace i tradiční zábavy používá tři způsoby zobrazení svých hrdinů: humanoidní pohádkové bytosti, realisticky vyvedená živá zvířata a zjednodušené, „mangoidní“ plyšové hračky. Ačkoli se Pom poko maskuje za film pro děti, zdaleka pro děti určený není. Poměrně dlouhému snímku místy nesluší ztráta konzistence a neukončená koncepce. Hudba Joea Hisaišiho ale naštěstí pomáhá tyto hluchá místa překlenout. Na konec malé doporučení: Jestli váš byt stojí na místě, kde předtím rostly borovice a habry, zkuste sledovat svého pošťáka nebo instalatéra, i když si myslí, že ho nevidíte.

Pom Poko (Heisei tanuki gassen pompoko)

Režie: Isao Takahata

Scénář: Isao Takahata

Fakta: Japonsko,1994, 119 min.

Produkce: Ghibli

Hodnocení: 70 %


In: Pevnost 11/2007 Poznámka: Článok v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou.

© Alexandra Pavelková

Diskusia k článku

Žiadny príspevok, založiť novú diskusiu.
Nové v bibliografii
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio
Biblio

Parfuméria REFAN