Dívčí válka,
Nikde nejsou holky tak okouzlující jako v anime. Nikde jinde neuvidíte tak dlouhé nohy, kulatá ňadra, uhrančivá kukadla, nebo tak slaďoučkou pusu. Ale pozor: Dívka, která oplývá těmato půvaby, nezřídka ukrývá za zády nabroušený meč nebo něco ocelového s velice nezvyklou ráží. Je jich v anime mnoho a všechny se něčím liší. Jedno však mají stejné – říká se jim bojovnice.
Síla motivu
Je to krasavice do kočáru i do obrněného vozu – nebo spíš ponorky. Když se její zaměstnavatel dostane do finančních potíží, Agentka Aika vezme nebezpečnou práci – vylovení vzácného artefaktu z hlubin oceánu. Přes snažení jejího konkurenta Gusta, který Aiku potají miluje, by všechno dopadlo dobře, kdyby se do toho nevložila šéfova dcera Rion a neunesl ji vilný Hargen, který se svou sadistickou sestrou Ninou Hagen touží ovládnout svět. Aika musí bojovat – proti zločincům a také proti své vlastní nadlidské přirozenosti, kterou v těch nechoulostivějších chvílích probouzí zázračný šperk ukrytý v jejím živůtku. Vtipná OVA série Kacuhika Nišijimy (1997), kde jsou všechny záběry povinně s výhledem na bílé kalhotky, bohužel v druhé polovině ztrácí dech. Ne tak Slayers (1995 – 2005, Masato Sato, Takaši Watanabe a. j.). Jejich čarodějka Lina Inverse se svou družinou bojuje proti démonům a banditům s takovým nasazením, že si záhy získá přízeň diváků v sériích i filmech. Co na tom, že její touhou je především mít větší prsa? Proti těmto dívkám stojí jiná, tragická. Sawě není žádná zbraň cizí, když jde o to, zabít člověka. Zneužívána drsnější a zároveň křehčí kopie Bessonovy Nikity procitne, když její „ochránce“ umlátí jejího přítele téměř k smrti. Jasuomi Umecu dokázal v Kite (1998,) a pouhých dvou epizodách vystavět kult a není diváka, kterému by nebylo jasné, kam v závěru povede Sawina dovednost s explozivním materiálem.
V jednotě je síla
Žádná žena není neozbrojena, ale když pracují v týmu, teprve tehdy začíná mazec. Zejména když je zapotřebí pacifikovat vražedné androidy. Ačkoli čtyři dívky v zbraněmi nacpané zbroji Knight Sabers v seriálu Bubblegum Crisis (1987, Kacuhito Akijama) mají po nešťastném zemětřesení v Tokiu plné ruce práce, najdou si chvilku i pro své osobní potřeby. Kupříkladu terorizování policejních důstojníků. Silent Möbius (1998) je o něco temnější seriál a nedá se říct, že by se jeho režisér Hideki Tonokacu (a jeho následovníci) se svými hrdinkami mazlil. Stejně jako v Bubblegum Crisis i sem barvitě prosakuje vliv Blade Runnera. Co je lidské a co není, se snaží vyřešit Kacumi Liqueur, dcera nejmocnějšího čarodějnického páru, jaký tehdy žil. Když nepřátelská Nemesis prolne naším světem a začne invaze cizích monster, nikdo než dívky z AMP (Attacked Mystification Police) proti nim nemá šanci. Co na tom, že jedna z nich neumí bojovat a další je téměř kyborg? Všechny chtějí žít a všem na něčem záleží, a tak budou bojovat až do konce.
Pod hladkou kůží něco tiká
Stín Blade Runnera se zřejmě roztáhl do omnoho větší šířky, než Ridley Scott (nebo Philip. K. Dick se svými ovečkami) někdy zamýšlel. Ne, nebudeme se šťourat šroubovákem v majorce Motoko Kusanagi. Ghost in the Shell (Mamoru Ošii, 1995) je trochu jiné kafe, a navíc v nevinné dvojce se veškerá pozornost přenáší na jejího bývalého partnera Batóa. To Naomi Armitage je dívka, která si zasluhuje místo na piedestalu žen, vedoucích svou soukromou válku. Jak drobná, tak silná, téměř dítě a přece stroj. Kromě řešení případu záhadného úmrtí slavné zpěvačky musí tato marťanská policistka velice tvrdě a bolestně bojovat nejen za své méně obdařené bližní, ale také za svoje vlastní místo mezi lidmi a za lásku k detektivovi, který po neblahých zkušenostech androidy nenávidí. Čtyři OVA epizody Armitage III (Hirojuki Oči, 1994; v roce 1997 Takuja Sato režíroval celovečerní zkrácenou verzi OVA Armitage III: Poly-Matrix) vyvrcholily v roce 2002 filmem Armitage: Dual Matrix (také Kacuhito Akijama). Malé Naomi se zde jako jediné z uvedených dívek povedlo to, co dívky zajímá už odmalička. Mě teď zajímá, co bude následovat.
In: Pevnost 05/2007
*Text v tomto umiestnení neprešiel jazykovou úpravou."
© Alexandra Pavelková